ARCHIV - KAMÉLIE


REDAKCE MARTEK \| PROFIL ČASOPISU \| HARMONOGRAM \| DISTRIBUCE \| CENÍK \| TECHNICKÉ ÚDAJE \| VÝPOČET INZERÁTU \| PRŮZKUM \| ZNÁMÉ OSOBNOSTI

MUZICE, PÍSNIČKÁCH A PARTNERSKÉ VĚRNOSTI ( A TAKÉ TROCHU O CHALUPÁŘSKÉM PORADENSTVÍ)

		Rozhovor s dámským duetem jménem Kamelie Když se dva setkají, může z toho být ledacos, třeba i svatba. Když se setkají dvě - tedy dívky se společnými životními zájmy a uměleckým založením - pak z toho může být i kus dobrého kumštu, v tomto případě hezká muzika a hlavně zpěv. Ono to bylo takhle: Hanka vystudovala stavařinu na střední odborné škole, ale začalo ji bavit zpívání, takže se dala dohromady s ostravskou skupinou Bukanýři - pak přešla do kapely k Josefu Laufrovi a také si dva roky zazpívala v dešti - tedy ve stejnojmenném pásmu Jiřího Korna. A mezitím se poznala s Danou, která po absolvování gymnázia koketovala s pedagogickou fakultou a s výrazným zájmem o jazyk francouzský, ale srdce ji také táhlo ke zpěvu. Ony dvě se seznámily právě u Laufra a pak se dohodly na tom, že vytvoří vlastní skupinu, tedy dámský duet - duety tehdy byly v módě, vzpomeňme na švédskou dvojku ABBA - a že zkrátka začnou spolu za pomoci dvou kamarádů, kteří jim vytvořili skladatelské, textařské i technické zázemí. A od té doby, konkrétně od počátku let osmdesátých, zpívají spolu, projely snad celou Evropu a zazpívaly si i v Japonsku, vydaly elpíčka, singly i cedečka - ale o tom nechme mluvit je samotné. Takže reportér Avíza sedí u jednoho kavárenského stolku a povídají si s ním Kamelie, vlastním jménem Hana Buštíková a Dana Vlková - uvádíme abecedně, jinak jde o dámy zcela rovnoprávné, což potvrzuje i skutečnost, že se rozhodly odpovídat jazykem společným a nerozdílným, samozřejmě v případech vyjádření zcela individuálního to bude v textu vyznačeno. Čímž se z obvyklého dialogu stává jakýsi trialog. Hano a Dano - proč jste si zvolily název Kamelie? Protože jsme hledaly něco, co se dobře pamatuje a vyslovuje, aby to bylo mezinárodní a také, aby to bylo podstatné jméno pomnožné, čili aby se první pád čísla jednotného rovnal prvnímu pádu čísla množného. A kromě toho, kamelie jsou přece hezké květiny... Zajisté. Překrásné, a krása zase ke kráse patří. A jako Kamelie jste nazpívaly spoustu hezkých skladeb - kterou ze svých písniček zpíváte nejraději - nebo na kterou rády vzpomínáte? A měnily jste nějak své pěvecké a hudební zaměření? Rády máme snad všechny písničky na našich deskách, ale za hlavní zmínku stojí písnička Jako Robinson, to byl hit, který nás posunul do širokého povědomí a začalo přicházet více nabídek a pozvánek, což je pro tuto branži nejen příjemné, ale také důležité. Když jsme začínaly, letělo disko, ale všechno se vyvíjí, postupně jsme se dostaly na country - a protože jsme často jezdily do Německa, tehdy převážně do bývalé NDR, ale občas i k jejím kapitalistickým sousedům, získaly jsme i tam určité zázemí a počátkem devadesátých let jsme tam natočily dvě cedečka, samozřejmě v němčině. Což není nezajímavé - řekněme si něco o country vůbec a německém zvlášť. Jak se vám zpívalo v němčině? A jaké je vlastně německé country? Německé country je původní tvorba německých autorů, zpívané samozřejmě německy a řekly bychom, že od amerického nebo i českého country se liší především v důrazu na první dobu, což vás při poslechu nutí na první dobu i tleskat. U písniček českých a hlavně amerických tleskáte na dobu druhou. Jinak se v Německu samozřejmě hraje a je oblíbené i americké country, ať už jde o tzv. "oldies" nebo o pop - rock country. Německé kapely rovněž přejímají americké hity a zpívají je jak anglicky, tak přetextované do němčiny. Tedy stejně jako kapely naše. Vy jste sice především zpěvačky vystupující na koncertech a v televizi, ale také jste si zahrály i ve filmu... Ano, ale spíše menší role. Já - tedy Hana - jsem si si jednou zahrála manželku Jiřího Korna a dokonce jsem s ním měla filmové dítě a Dana zase absolvovala roli jedné z bordelových slečen, to oboje bylo ve filmu Anděl s ďáblem v těle. Pak jsem si třeba zahrála spolu s Dagmar Veškrnovou a Olgou Blechovou jednu ze dcer hajného Horyny čili Waldemara Matušky ve filmu Trhák, Dana měla hezkou roli paní Irmy ve filmu Smrt krásných srnců, nebo francouzské zpěvačky Madeleine v Prodavači humoru. Určitě by se našly i některé jiné herecké epizody. Ale jak říkáme, jsme především zpěvačky, i když každý zpěvák se rád blýskne i na divadelním jevišti či na filmovém plátně. A co takhle muzikály? Ano, to by bylo hezké, ale zatím jsme neměly příležitost, v tomto žánru mají větší šance ti mladší. Ale třeba se jednou taková možnost najde... V čemž vám držím všechny palce, protože vám by muzikálové role asi padly na míru. Ale jako Kamelie jste před časem vydaly pěkné cedečko - a jistě chystáte něco nového... Ano. V prodeji je cedečko "20xKamelie - The best of Hana a Dana" a skutečně jsou na něm naše nejlepší a neznámější písničky a ještě tři poslední písňové novinky. A pokud jde o plány další - samozřejmě bychom opět rády nahrály další disk s úplně novými písněmi, což znamená dát dohromady příjemně poslouchatelné melodie s vhodnými a na míru ušitými texty, aby se mezi nimi našel alespoň jeden parádní hit. A samozřejmě, trochu nebo spíše trochu dost s tím souvisí sponzoring, o čemž vám jistě nemusíme podrobně vykládat. Ne, to nemusíte. Já bych měl teď otázku především na Hanku. Vy jste vlastně původní profesí stavitelka, dokonce projektantka a nedávno jste - samozřejmě ve společnosti Dany - předváděla v televizi svoji chalupu a své renovační umění. Povězte o tom něco více i našim čtenářům... Povím s podmínkou, že nebudete nikomu doporučovat, aby se na mne obrátil o radu. Velmi často a hlavně po onom zmíněném televizním pořadu mne telefonují či chytají na ulici známí, ale i neznámí a vyptávají se mne, jak co renovovat, kde sehnat ten či onen materiál - kdybych na to měla čas a chuť, mohla bych se vedle zpěvu zabývat i chalupářským poradenstvím a případně si na to zařídit živnostenský list. Opravdu jsem kdysi koupila v Podkrkonoší sice barabiznu, ale na hezkém místě, a opravdu jsem ji s pomocí řemeslníků, melouchářů, sousedů a především těmito drobnými ručkami přebudovala. Mnoho kamarádů se mně ptalo, jak může poměrně subtilní ženská zvládnout i chlapskou dřinu - no, může, když musí, já jsem opravdu dělala i těžké práce. Ale hlavně jsem renovovala a dále renovuji dřevěné části, zejména dveře, tak, aby se zachoval starobylý raz a přitom to bylo pevné a funkční. Asi jsem se opravdu stala odbornicí přes barvy, laky a fermež. Ale na chalupu jezdím moc ráda, je to určitá relaxace, byť zatím také pracovní. Dana občas jezdí se mnou - a nebojte se, když je potřeba, také ji zapřáhnu, i když pro jistotu na jednodušší manuální práce. (Dana se při této větě velice potměšile zasmála). A teď zase pro obě, i když možná pro každou zvlášť. Prozradíte něco o svém soukromí? Raději nepříliš mnoho. Já - tedy Hana - jsem rozvedená a mám patnáctiletého syna Davida, který přemýšlí o tom, že by mohl být hercem. Ponechávám ho jeho myšlenkám a uvidíme. Tady Dana už také není vdaná - ať teď mluví sama za sebe... Co k tomu má tedy Dana dodat? Že mám dvacetiletého syna Marka, který prozatím umění odložil na vedlejší kolej, neboť si oblíbil matematickofyzikální fakultu Českého vysokého učení technického a hodlá být jaderným inženýrem. Takže obě jsme něco jako matky samoživitelky, ale že bychom se cítily nějak osamělé, to ani náhodou. K naší práci potřebujeme kontakty, společnost, domácnost se také musí udržet v chodu, takže když je volný večer, asi si obě rády posedíme doma, načerpáme energii, popřemýšlíme a tak. Můžete si popřemýšlet i teď, ale rychle, prosím. Neboť dostanete otázku jako z psychologického testu. Kdybyste potenciálně zjistily u svých někdejších či jiných partnerů nevěru, jak byste se zachovaly? Radikálně, tolerantně? Vy si na nás vymýšlíte otázky... Hana: Asi bych přemýšlela především o kvalitě našeho partnerského vztahu, zda jde o úlet či něco vážnějšího. Zpočátku bych se asi snažila odpustit... Dana: Záleželo by na tom, jak moc bych ho milovala. Určitě bych se snažila ze všech sil být tolerantní a nad věcí, ale je mi jasné, že bych ve výsledku byla radikální. Nevydržela bych dlouho žít v trojúhelníku a už vůbec ne na třetím místě. Proč také... A teď, milé ženušky, poslední otázka a přímo na tělo: Měly jste vždy vůči svým manželům či partnerům čisté svědomí? Zasloužily byste si medaili za manželskou či partnerskou věrnost? Obě téměř jednohlasně: Co vás to napadá dávat počestným ženám takové otázky. Ano, my obě jsme byly vždycky věrné. Jestli se nám to vždycky vyplatilo? No, to už je zase o něčem jiném.... Za milou společnost a popovídání poděkoval JAN Avízo č. 11/00, str. 2-3




















































































































REDAKCE MARTEK \| PROFIL ČASOPISU \| HARMONOGRAM \| DISTRIBUCE \| CENÍK \| TECHNICKÉ ÚDAJE \| VÝPOČET INZERÁTU \| PRŮZKUM \| ZNÁMÉ OSOBNOSTI
Redakce: Martek, s.r.o., Žateckých 26, Praha 4 tel.: 261 090 161, 261 222 194-6, martek@martek.cz Copyright © 2003 Martek, s.r.o.